Jdi na obsah Jdi na menu
 


Agility v hale Vysoká únor - duben 2009

15. 2. 2009

Na prvních sportech Pavlína postavila takovej divně zamotanej parkur, navíc hrozně roztahanej po celý hale, takže jsme běhali jako zběsilí tam a zpátky. Jak už jsem několikrát psala, nejsem soutěživej člověk a výzva ke zrychlení mě ještě spíš víc zpomalí. Nechci běhat a závodit. Nebaví mě to. Navíc, kvůli včerejšímu plesu, byly v hale umístěný kozy a Artýsek dneska objevil, jak moc chutný jsou kozí bobky  a odbíhal mi z parkuru a cpal se co to šlo:o). Za sklem na nás z hospůdky koukal Míra a dneska teda opravdu nebylo na co. Po nás nastoupila Agátka, tak jsme se museli náležitě přivítat. Aguše si nás evidentně pamatuje a vítala nás po aguším:o))). Dneska to vůbec byl setkávací den - Verča hlídá Sáru a přivedla ji s sebou na cvičení. I Sára se mohla zvencnout a pohopsala mě až na hlavu:o))). Šílený gordonsetr a šílený labrador. Jsem ráda, že je znám a že jsem je holky mohla hlídat.

 Obrazek

 Z důvodu mého totálního hlasového selhání jsme na druhý kurz nedošli, protože - co si budeme povídat - přeci jenom je potřeba Artýse velmi často prachsprostě uřvat:o))). Vydávala jsem skuhravé zvuky a nereagoval na ně nikdo, děti ze školy nevyjímaje!

Na třetích sportech jsem stále nebyla úpně operní pěvkyně, ale už se dalo. Tentokrát byl parkur na nás tak akorát - ne moc zašmodrchanej, ale ani moc jednoduchej a bylo tam pár míst, který byly minimálně na zamyšlenou. Opravdu z čistým svědomím můžu říct, že ne mojí vinnou se Artýs serval hned na začátku s Nickem. Podruhý jsem tomu už mohla zabránit intenzivnějším dohledem, ale pořád se rvou dva psi dvou majitelů... No, nakonec jsme tohle všechno zvldáli, ale co nezvládáme je Amy. Něco tak neuvěřitelně flegmatickýho jako je tahle labradorka nikdy nikdo neviděl! Opravdu opravdu a bez jedinýho přehánění si nechá Artýska naprosto bez stresu viset za zadkem a dělá s ním všechno. Chodí, leží, cvičí, hraje si... Prostě všechno a jsem si stoprocentně jistá, že by s ním za zadkem klidně i usnula:o))). Artýs je jako blázen a naskakuje a naskakuje a naskakuje...Psycho! Nakonec jsme to ale přeci jenom dali a Artýsek běhal krásně. Se švihem, přesností, soustředěním... (dokud se nepřiblížil k Amy).

Obrazek

Na čtvrtých sportech jsem se rozzlobila a vůbec za to na sebe nejsem hrdá, spíš naopak. Jestli jsem se s Artýskem něco naučila, tak to, že všechno se vyřeší v klidu, nejlépe bez emocí. Ty pak můžou přijít později:o))). Moje očekávání jeho agiliťáckých úspěchů vylezlo do neskutečných výšin a z toho začalo plynout velké zklamání z toho, že kriplí. Zapomněla jsem, že je to ARTÝSEK a tudíž to, co teď umí a dělá, je obrovskej úspěch! A s tím kriplením je to prostě on. Opravdu nechce škodit, ale je to potrhlej foxlík a s tím se prostě nedá nic dělat. Parkur byl včera postavenej moc hezky a běhalo se mi fajn. Artýsek jako obvykle potřeboval pár hodin:o) na zklidění a přechod do pracovního režimu: Soustředím se na paničku (do tý doby to bylo: Paničko, vlez mi na záda, mám Amy). Ani potom ale nebyl nic moc koncentrovanej a příště se k Amy ani nepřiblíží.

 Obrazek

Pomáhám a zaskakuju za Marušku v druhým kurzu. Teprve když funguju jako nestraný pozorovatel, vidím ty neskutečný změny. Nakonec se opravdu ukazuje, že agility je sport pro naprosto každýho pejska. Ne všichni můžou vyhrát mistrovství světa, ale cvičit můžou fakt všichni. Na kurzy chodí pejsci potrhlí, zbabělí, rozlítaní, malí, velcí, pomalí, aktivní, hyperaktivní, lemrouši... A všichni tihle psíci se zlepšují každým kurzem o 100%! Když cvičíte sami, nemáte čas koukat na ostatní a už vůbec nejste schopní posoudit sami sebe, ale když máte za úkol jenom dávat dohromady shozený překážky a rovnat tunel, jsou vidět opravdu zajímavý věci. Takže děkuju moc Pavlíně a Marušce, že můžu rovnat tunel a ještě jednou Pavlíně speciálně za její komentáře. Myslím, že ani neví, jaký moudra z ní padají, protože pro ní to moudra jednoduše nejsou. Řela bych, že pro ní to jsou holý samozřejmý fakta, zatímco pro mě to jsou naprostý otevíračky očí. Ještě jednou mooooc díky.

Na pátých sportech se nám hrozně dařilo. Artýsek běhal opravdu hrdinsky. Zavedli jsme několik novinek a budeme to s nima zkoušet dál. Jednak Míra před agilitěním vezme Artýska na míček, aby psík vybil hromady přebytečný energie a jednak psík nemá žádné společné vyběhání a z auta ho beru rovnou do cvičebního procesu! Takže žádný lítání za Amy a žádný lítání vůbec! Tady se prostě bude pracovat. V prostojích mezi běháním parkuru Artýsek ležel a i to mu šlo náramně. Parkur byl dneska postavenej úplně krásně. Trošku zamotanej, ale přitom snadno zapamatovatelnej! Artýsek měl nádherný vyslání na další překážku a vůbec fungoval naprosto skvěle! Jsem nadšená, takže se těším na mocné zchlazení příště:o))).

Obrazek 

 Šesté sporty
Přihlášením na závody se naše běháni pro zábavu změnilo na trénink. Lítali jsme celou dobu po hale jako idioti tak dlouho, až to nebavilo ani mě ani psa. Parkur byl ale postavenej moc hezky a dalo se na něm zkoušet hodně věcí. Artýsek prvních pár běhů dával úplně úžasně a naše vyslání do tunelu se hodně zlepšilo. Je to moc šikovnej pejsek. Ke konci se mu už ale nechtělo pořád běhat to samý a pravděpodobně cítil tu anarchii i ze mě. Doufejme, že kvůli minutě na parkuru už nebudeme muset znovu běhat hodinu po hale jako praštěný:o))).

 Obrazek

 No jo, už se nám to zase chílí ke konci. Na sedmých sportech to Artýskovi šlo velice velmi, ale pořád mám největší potíž s udržením jeho pozornosti. Copak upoutat pozornost na piškot se daří, ale udržet ji celou dobu běhu - to už je jiný kafe:o). Na videu je vidět, že nejdřív slalom nechce, ale s ňamkou všechno jde a na druhým videu je to to samý se skákáním překážek. Umíme to i líp, ale budiž nám tohle motivací:o))). Nakonec jsem si dala kafíčko a vrněla blahem, že to je fajn být s Artýskem a že umí tohle všechno je naprosto neskutečný!

To na obrázku je slalom, kdyby to nebylo úplně zřejmé!!!

Obrazek

 Dovětek: Čím víc koukám na to video, tím příšernější si připadám. Nejen že se vleču jako tlustá žížala, ale taky ještě blbě a pozdě ukazuju. Mám z toho pocit, že jindy nám to jde líp, ale možná, že realita vypadá vždycky takhle:o))). No potěš koště...

S Artýskem veškeré pokroky přicházejí po skocích. Furt se k zbláznění nic nezlepšuje a pak najednou bum a pes něco umí téměř stoprocentně. No a teď jsme bohužel ve fázi - nic se neděje a čekáme na zázrak. Na osmých sportech nebylo nic k nadávání nebo stěžování si, ale taky nic, co by bylo nějakým úspěchem. Artýsek má vyloženě potíže s pozorností. Chvíli se soustředí a pak najednou začne koukat kde co lítá a potože pořád někde něco lítá, tak chvíli lelkuje a pak se za tím vydá. Velmi laxně se doloudá na přivolání, nechá se hecnout ňamičkou, zase chvíli běží a pak se zase začne loudat... Práce s lemrou není nic moc:o))). V nějakém náhlém pomatení nebo návalu zodpovědného chování nebo co jsem nás přihlásila do dalšího kurzu do skupiny závodníků. Prý to začne být trénink... Obávám se ani já ani můj pes nejsme ta správná závodnická nátura:o))). 

Obrazek

Deváté psí sporty se od těch osmých příliš nelišily. Artýsek je prostě tvor se samostatným rozhodováním a vnutit mu můj názor chce opravdu celého člověka:o). Myslím, že agility ho fakt baví...chvíli. Po třičtvrtě hodině běhání a skákání se zpomalí na minimum a zkouší jestli toho nenechám. Nenechám! Tohle je nejhorší varianta! Je to rozmazlenec. Kdyby okolo v tu chvíli běžela srna, tak vylítne jako namydlenej blesk a běží zvesela v dál. Na druhou hodinu dorazila jenom Ari a tak se přidal s běháním i páníček a zkoušel s Artýskem druhou rundu. Nakonec ho na práci ukecal jenom zkrze kus párku, už totiž nezabíral ani piškot! Nerada bych mu z agility vytvořila nějaýho bubáka, to v žádném případě. Nicméně myslím, že trocha buzerace nikoho nezabila a když já budu říkat hop, on prostě bude skákat. Nejsem žádnej tvrdolín a někdy se mi vyloženě příčí psa buzerovat, ale když on to hajzlík hned pozná a zneužívá toho! Takže máme tu další cil. Pes bude pracovat na povel a ne jenom když se mu laskavě bude chtít!

 Já nevím, co je to se mnou. Normálně jsem odflákla stránky a pořád jenom pracovala a pracovala a pokud se stane, že zapomenu napsat hned, tak už nemohu psát nic, neboť všechno zapomenu. Desáté sporty byly určitě taky moc fajn, na žádné extempóre si fakt nevzpomínám. Ale jedno vím určitě, už se hrozně těšíme na hřiště (abychom se mohli začít těšit do haly:o)))