Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bedřichovská přehrada na kole

3. 9. 2011

p1120697.jpgVzduch je studenej, ale na sluníčku se ohřejete až dost. To je nejlepší počasí na světě! Škoda, že to trvá jenom takovou chvilku. Míra nás dovezl zase do Bedřichova na točnu autobusu ke stadionu a tam nás vykopnul a odjel:o). Už jednou jsem si tenhle výlet dala, ale jenom s Bubíškem. Je to s ní neskutečně komfortnější než s Tydýtem, ale tentokrát se Artýsek tvářil nějak smutně, tak jsem to nevydržela a vzala ho taky. Má teď nějaký depkoidní období a pořád se tváří jako nadloubanej. Artýsek musí být na vodítku furt. No, musí... Nemusí, ale pro můj klid je to vhodnější. Za kdejakou zatáčkou může vylézt nějakej hrozně hodnej labrador a bude bitka... Zapřáhnutej Artýsek malý psy ignoruje úplně a velký jsme nakonec naštěstí nepotkali:o). Bubíšek byla klasicky zalezlá za zadním kolem a ťapkala tak rychle, jak bylo potřeba.

Na přehradě jsme dali házení naší novou plovací hračkou. Koupila jsem jí na výstavě v MB a je to míček, ke kterýmu je přidělanej takovej praporek, kterej po odhození vypadá jako plovoucí hlava malinkýho krokodýlka:o). Vzala jsem tu hračku původně pro Bubu, ale Artýsek nenechal nikoho na pochybách, komu na světě patří všechny  hračky včetně těch plavacích. Nakonec jsem mu dokázala ale vysvětlit, že se hraje s hračkou, kterou určím já:o))). p1120709.jpgAlibismus:o))). Krokodýla jsem schovala a když se zase zamiloval do tenisáku, začala jsem Bubíškovi házet znova krokodýlka:o))). Kdybych to nehlídala, krokodýl by velmi rychle zdechnul. Bubíš hračky tohodle typu okamžitě demoluje.

Po plavání jsme se vydali na zpáteční cestu. Oba tři jsme toho měli plný zuby, takže jsme se domů spíš doplazili. Celá sranda nám trvala přes tři hodiny. Domů už Artýs rozhodně netáhnul, spíš jsem táhla já jeho a Bubíšek ťapala odevzdaně za kolem. Vždycky se koupeme na druhý straně vody než je hráz. Vody je i letos hodně, takže kratší cestou po modrý se nedá pořádně jít natož potom vláčet kolo, takže to musíme objíždět a na Maliník dojedeme po přivaděči a odtamtud dolů na Liďáky. Z brždění mě bolí dlaně a taky mám namožený stehna, jak jsem většinu sjezdu stála na šlapkách.nejkritičtější ale jako vždy byla poslední část - liberecká přehrada. Psů nás přišlo vítat nepočítaně a taky na nepočítaně z nich bylo mručeno, vrčeno, případně cvakáno zubama... Všichni přežili ve zdraví.

Artýsek umí krásně povel PRAVÁ, při kterém se řadí na pravou stranu cesty. Obvykle totiž běhá nalevo. Netuším, co ho k tomu vede...:o). Proti jedoucích cyklistů jsme ale potkali málo, takže pohoda. Bubíšek za kolem nevadí vůbec nikomu. Kdybych na kole jela slalom, dá ho za mnou stejně a úplně v klidu...

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA