Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bobová dráha

2. 6. 2011

p1120282.jpgJe MDD, tudíž se radostně musíme vydat někam mimo školu. Když to chci udělat jindy, není to vhodný... No, teď  to teda konečně vhodný bylo a já vzala svoje stádečko na bobovku. Částečně taky proto, že tatínek jednoho z mých svěřenců je přímo majitel. Plán byl dojet na Českou chalupu a tam odtud po zelený radostně až do Janova nad Nisou. Když se má někam jít pěšky, nezvládám to a musím s sebou mít psy. Představa, že ujdu 7km a psi se doma válejí a budu to muset absolvovat znova s nima, je naprosto nepřijatelná a tudíž šli oba moji hovádi se mnou. Vždycky jsem z toho trochu nervózní, protože znám i o něco mírnější pejsky než je Artýsek a hrozba potkání cizího psa je větší s pětadvaceti radostma za zadkem. Rvát dva hovády od sebe by byla ještě úžasnější akce než obvykle. Ještě o něco větší ádroš byla ceznalost celý trasy, nýbrž jenom kousku:o))). No, nakonec jsme se našli, minuli jenom jeden relativně nebezpečnej psí úsek a šťastně došli. Jenomže proč to všechno píšu. Moji psíci byli celou dobu naprosto úžasní! Artýska jsem samozřejmě navolno nepouštěla a on na šňůře vyšlapoval jako starej mazák. Nikam se nerval, neprudil. Prostě ťutín a trpaslík běhala kolem nás navolno a přiběhla kdykoliv jsem jenom pomyslela. Když jsme potom jezdili, psíci v klidu leželi pod stolem a odpočívali. Bubíšek sice chvilku chtěla vozejčky lovit, ale pochopila, že zase taková bžunda by to nebyla. Já teda jela jednou a bylo to fajn.

Vřele doporučuju jako rodinnej výlet. Úplně levná sranda to není, ale když vezmete ratolesti do kina, vypláznete tu samou částku a tohle za to rozhodně stojí!

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA