Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cyklopsychovýlet

23. 8. 2010

p1100955.jpgSedím u počítače a bolí mě kolena. To znamená, že jsme byli na výletě a ne jen tak ledajakým...

Plánovala jsem tenhle výletík už dýl. Z Oldřichovskýho sedla po zelený, pak ostře doleva po modrý a ještě jednou ostře doleva na Viniční a hurá domů. Představa, že půjdeme po celý Viniční pěšky je děsivá, takže proti děsu jsme si s sebou vzali kola. Ovšem nevzali jsme úvahu tu zelenou a ostře doleva modrou. To, co jsme zdolali s kolama, je neskutečný. Chvílema nebyla cesta schůdná ani pro někoho se sedmimílovejma botama. Na každý sedmý míly by si zvrtl kotník. Zelená byla do kopce. Do gigantickýho, depresivního kopce rozrytýho nedávnou nadílkou vody, takže jet se opravdu nedalo. Nedalo by se ani na nerozrytým, zvedalo se přední kolo! Tenhle kopec trval neskutečně dlouho a když skončil, přišel další. Doufala jsem, že mě třeba trefí šlak a odvezou mě vrtulníkem, ale ne. Kola jsme nahoru tlačili hodinu! Nahoře jsem upadla, nacpala se borůvkama a začala bouřka. Další hodinu a půl pršelo. Ale jak pršelo!?! Viděli jsme tak 15m před sebe, další cesta se ztrácela v provazech vody a to nebylo to nejhorší. p1100961.jpgNejhorší bylo, že cesta, která nebyla vidět, se přeměnila v potok plnej obrovských kamenů a metr hlubokých výmolů, po kterých jít nešlo. Tou dobou už jsme se potáceli z kopce - po modrý, ale s dokopcem si to nezadalo. Oboje bylo k uzoufání náročný a příšerný! A do toho ten déšť. Byli jsme úplně skrz naskrz. Artýsek sundal ocásek - nevídané - a schovával se pod podemleté kameny. Bubíšek kníkala a chtěla do náruče. Do jaký? Vedli, nesli, vláčeli jsme kola!!! Takhle jsme se provláčeli 12km než jsme vypadli na konci Viniční a úplně zničení a beze slov jsme konečně šlápli do pedálů a jali se ukousávat zatáčky, který všechny vypadají jako ta poslední a za ní je další poslední... Artýsek tentokrát netáhnul a bežel jako malej stroječek, nekoukal do stran. Bubíš se držela za mým zadním kolem a běžela se zalomenýma ušima. Doma oba psíci padli za vlast a usnuli jako nohy.

Takhle promočená jsem nebyla snad nikdy. Nebylo na mě suchýho nic!

Pokud uvidíte značku jasně naznačující, že sem kola ne, věřte jí.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA