Jdi na obsah Jdi na menu
 


Další návštěva Bubu

7. 3. 2009

Když jsem přišla, vyhnala Pavlína štěněčstvo z teplýho pelíšku ven na déšť. Bourák s Babu to stále nesou dost těžce, ale i oni podlehli nakonec kouzlu volného prostranství a šli se podívat na trávník. Buráček s Bubu vylezli ven odhodlaně a jali se prozkoumávat okolí. Ťutíni už běží za voláním jako jeden muž. Sice u toho různě padají, kloužou a válí se, ale jsou pravděpodobně nezranitelní!

 Obrazek

Bubu je z nich nejmenší postavou. Má kouzelně černej čumáček a půlku zadečku hnědou a půlku bílou plus pár puntíků na zádech. Líbila se mi nejvíc hned od začátku. Pravděpodobně proto, že je tolik podobná Artýskovi - myslím vzhledově. Doufám, že povahově to bude trochu jinší kafe:o).

 Obrazek

Dneska jsem jí na čumáčku objevila vejrka. Takovýho pankáčka přímo uprostřed sosáčku. Na fotce je to trošku vidět. Doufám, že to značí něco jako velice klidná a vyrovnaná fenka s touhou pracovat a poslouchat paničku:o).

 Obrazek

Psíci v čele s Pavlínou obešli barák. Prolezli každou škvírku a po vycházce byli jako prasátka (samozřejmě jenom psíci, Pavlína ne:o). Pavlína měla jinej úkol - s obrovskou lopatou sbírala psí exkrementy po celý zahradě a nebylo toho zrovna málo!

 Obrazek

Po tak obrovským výletě všichni usnuli jako nohy. Spinkají s vyvalenými bříšky naprosto gumově. Artýsek si - jako správnej asociál - absolutně nevěděl rady, co s prckama, kteří ho obtěžují a jednoznačně jim vyhrožoval. Když ho očuchávali moc dlouho, tak po nich prostě a jednoduše vyjel. Jenom jedno haf a jemné stisknutí (nikomu se nic nestalo), ale vidět mistra světa nervózního ze štěněte je komickej pohled.

 Moje zlatíčko Artýsek je typickej příklad zanedbané socializace následně podpořenej špatnou výchovou. Na sedmi měsících, když jsem ho dostali, měl už karty rozdané a já se teď už jenom snažím obrousit hrany, co to jde. Jde to pomalu a úplně dobrý to nikdy nebude. Ve Smečce jsme udělali hodně práce. Už ví, že psi se nelikvidujou jenom proto, že projdou kolem. Ale je nutné mu to neustále připomínat, protože pokřivenej smysl pro pořádek velí něco jinýho. Až teprve s námi zjistil, že existují nějaká pravidla, která se musí dodržovat, ale bohužel už moc dobře ví, že to jde i bez nich a koneckonců že je to zábavnější.

Doufám a věřím, že Bubu odchovaná se svojí rodinou do třech měsíců věku, bude cizí psi zvládat v klidu a pohodě. Spolu se budeme učit hned od malička, jak je to správně. Není jiná cesta než zvládnout jakýkoliv problém vlastních psů, ale když bude o jeden míň, tak jenom líp.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA