Jdi na obsah Jdi na menu
 


Holanďani útočí

22. 9. 2009

V neděli dorazili naši spřátelení holanďané z Amersfoortu a hned na pondělí jsme měli naplánovaný výlet na Malou Skálu se všemi šedesáti dětmi. Původní plán byl vzít Artýska, tento plán se poněkud změnil a nechtěla jsem vzít nikoho, pak byl plán vzít jenom Bubu a nakonec jeli oba psíci! Byl to trochu risk, vzhledem k ovladatelnosti foxteriérů (a přítomnosti Ethana - obrovského tosa inu), ale MOJI psi jsou báječní, ne? A navíc si to užijou.

Oba mě moc překvapili, jak úžasně se chovali. Ani jednou za den jsem se na ně nemusela zlobit (i když teda Artýsek hned na první pohled poznal, co je Ethan zač a jal se na něj vrčet, což mu ale bylo vysvětleno velmi rychle a jasně:o). Když jsem tři, čtyři minuty nedávala pozor, našla jsem je na tom místě, kde jsem je neuvázané nechala! K dětem byli oba přátelští a trpěliví a nechali se ošahávat a nijak neprotestovali. Když toho nakonec měli dost, zdekovali se o pár metrů dál a vegetili jinde. Bubíš honila vodu na jezu a plavala dobrovolně kamkoliv jsem jí ukázala. Artýsek si hrál s míčkem a když mu náhodou někam zapadl, nechal se ode mě na dálku nádherně nasměrovat okolo a za a vpřed!

Po obědě jsme se vydali na výlet na Suché skály. Všude tam vedou žebříky a Artýsek byl rozhodnutej je překonávat se mnou, ale po chvilce vysvětlování pochopil, že po něj bude jednodušší drápat se svahem vedle. Musela jsem ho odepnout z vodítka, jinak bychom se motali do zábradlí a do kamenů a kmenů, ale on držel můj směr nahoru a když jsem konečně dofuněla, nahoře radostně vrtěl ocáskem. Bubíšek taky dřela jako ďáblík, i když přes některý úseky jsem jí musela pomoct, protože je prostě malinkej pejsek!

Psíci se chovali absolutně vzorně v autobuse i ve vlaku i v tom nehorázném kraválu, který dovede vytvořit jenom parta dětí školou povinných!

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA