Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jarní prázdniny 2010

7. 2. 2010

SOBOTA - mínus druhý den prázdnin

Vzali jsme si psí všeaktivitní dovolenou. Volně přeloženo to znamená, že s psíkama nebudu tak dva až tři měsíce dělat vůbec nic ani vzdáleně výcvikovýho. Začali jsme tenhle víkend se vším všudy. Měla jsem jet s Artýskem na závody a zřejmě podvědomě se mi podařilo zapomenout výkonnostní průkaz, takže ze závodění nebylo nic. Asi znamení:o).

V pátek jsme se zabalili a pozdě večer vyrazili směr Jirkov. Psíci se v autě chovali velmi slušně. Usnuli.

V sobotu jsme poslali páníčka na volejbal a šli se podívat na Matyldu. Už jsem to psala - Matylda je vodní nádrž vyvořená na mosteckých výsypkách. Město Most se snažilo z toho udělat místo pro všeliké sportovní vyžití a docela se mu to podařilo, ale mosťáci jsou lidé jiného druhu než liberečáci a tak v celém areálu parkovalo 10 aut a pohybovalo se včehovšudy 25 lidí. No, pro nás jenom dobře, protože kde nejsou lidi, nejsou ani jejich psi a nejsou ani problémy:o). Artýska jsem nepřivázala na šňůru ani na minutu a krásně se mnou a s Bubíškem tlapkal a ani jednou neměl touhu jít se někam podívat. Počasí nebylo nic moc, ale úplně hnusně taky nebylo. Zpátky k autu jsme se vraceli po ledě. Bubíš se rozhodla, že půjde ulovit zamrzlou bojku uprostřed ledu a mastila k ní jako střelená. Artýsek se okamžitě vydal za ní, aby o něco nepřišel, ale když poznal, že se jedná o naprosto zbytečnou věc, zabalil to a vrátil se ke mně a chvíli po něm i Bubíš. Ani jsem je nevolala, jen ať se podívají, za jakou blbinou běželi takovej kus.

Obrazek

...pohled přibližně z poloviny zpátky k autu...

Jediný, co po psících chci, je občasné "ke mně"a jinak se úplně bezmozečně venčíme. Vlastně tak, jak to většina lidí dělá běžně:o))). Sněhu je  v Mostě mnohem míň než u nás v Lbc a na ledě by se skvěle dalo házet míčkem. Zítra se sem zase podíváme...

Druhou vycházku jsme zvládli s Wotrafkou na výsypky. Tam už byl Artýsek přivázanej, protože srny a zajíci tu jsou v hojném počtu. Wolfíka přítomnost foxteriérů tak rozradostnila, že dokonce i běhal!!! Ve veselé náladě se rozhodl, že Artýsek je kámoš na hraní a poskakoval před ním a vyzýval ke hře. Artýsek na něj nejdřív koukal jako na mimozemšťana a pak se ho jal ignorovat. Nejlepší alternativa jaká může nastat:o))). Hra s Artýskem není dobrý nápad:o).

Večer oba psíci padli za vlast a usnuli jako nohy na gauči v obýváku. 

NEDĚLE - mínus druhý den prázdnin

Vyspali jsme se do růžova. Psíci otravují už od rána, že chtějí ven. V Jirkově na zahradě jsou jako v ráji. Artýsek proniká k sousedům na zahradu, hraje si s míčkem (který máme od doktora zakázanej:o), očůrává tůje. Bubíšek žere kočičí hovna, pořvává na kolemdoucí za plotem a kouše do Artýska. My je vypouštíme brzo ráno z domečku a spíme do deseti. Nádhera. V Jirkově psíci dostávají srdíčka k večeři a Lipánky k snídani. Artýsek začíná tvarem připomínat pátrací balon a Bubíš pátrací balónek.

Obrazek

Vylezlo sluníčko a na Matyldě se přeci jenom objevilo pár lidí, ale stále žádní psi. Míra umí míč hodit i přes 100m daleko a Artýsek sprintuje a sprintuje a pak chladí a chladí:o))). Bubíše míč nezajímá, zajímá jí Artýsek a kouše ho do ucha. Artýsek i se zakousnutou Bubu běží a bolestně kníká, ale nezastaví a nakonec Bubíše setřese:o))). Míjíme lidi, kteří hrají na sněhu golf a běžkaře. Psi hůlky ani golfové míčky neloví. Idilka. Po půl hodině takového rychlého a dalekého sprintování je Artýs úplně hotovej a z pátracího balonu se stává vzducholoď:o))).

 Obrazek

 Odpoledne jsme šli zase na výsypky. Většinu cesty jsme šli všichni bez vodítkek, ale ke konci začal být Artýsek poněkud zahleděný do dáli, takže jsem se k němu přivázala. Po pár metrech vyběhl z křoví zajíc. Bubíš se za ním rozeběhla, ale on - potovora jedna - zaběhl za keř a změnil směr, čímž porušil Bubíšina pravidla hry a náš lovec se po 10 vteřinách běhu vrátila zpátky k nám. Wolfík to se zájmem sledoval z bezpečné vzdálenosti, protože když se chtěl vydat za Bubu, tak zapadl po bříško do sněhu a poraženě se vrátil na cestu. Artýsek koukal, co se děje, ale nijak výrazně nikam nechtěl jít.

Psíci jsou unavení a kdykoliv mají chvíli klidu, ihned zaujímají polohy v leže a zavírají se jim oči. To jim ovšem nebrání při náznaku sebemenší akce začít hopsat a těšit se ven.

Jirkovští sousedi mají rotvajlera. Jsou to hloupí lidé, kteří by psa mít neměli. Donek je celý dny zavřenej na zahradě a v zimě za nim ani nikdo moc nechodí, protože je zima a nedá se ležet u bazénu. Donek má zvláštní hlasový projevy:o))). Místo kňučení vrčí. Zní to strašlivě, ale při bližším zkoumání zjistíte, že si opravdu chce jenom hrát a to bručení je prostě jeho hlasový projev:o))). Ovšem Artýskovi těžko přetěžko vysvětlit... Jenomže i těžko přetěžko se někdy podaří a Artýs Donka nádherně a s přehledem ignoruje a když náhodou nevydrží a jde si k plotu zařvat, štěkne dvakrát třikrát a vykašle se na to. 

PONDĚLÍ - první den prázdnin

Už nám to utíká:o(. Na pondělí jsme měli naplánováno lyžování bez psů, ale nakonec jsme všichni čtyři zůstali zalezlí v pelíšku celý dopoledne a váleli si šunky. Odpolední venčení probíhalo úplně stejně jako ty dva předchozí dny a zase to byla idilka se vším všudy:o))). 

Obrazek

Večer jsme zabalili a vydali se do Liberce, protože jsme doma už tady a moc se nám stýskalo. Bubíš se mi chvíli v autě válela po nohách, ale nakonec poznala, že lepší je ležet na zadní sedačce v pelíšku a tam usnula vedle Artýska a chrněli až na dvůr před barák. Nikdy hned po příjezdu nechtějí ven. Musíme dojít nahoru do bytu, tam si to proběhnou a teprve potom se můžeme vydat počůrat náš park. 

ÚTERÝ - druhý den prázdnin

Ráno se nám podařilo vstát a vydat se lyžovat na Ještěd. Počasí bylo super, sjezdovky pevný, ale nezledovatělý. Oba jsme vrněli blahem, jak krásně se lyžuje. Míra po dlouhý době vytáhl sjezdovky a já byla spokojená, že se nikde nedělají ani muldy ani plotny a můžu si užívat svojí slečinkovský jízdy:o))). Psíci doma podle všeho chrněli, protože nedošlo k trucovitému rozkousání čehokoliv (takže Bubu nerozchroupala jablko ani propisku, Artýsek nevyhrabal koš a nikde nebylo načůráno:o). Hned po návratu šli s páníčkem na malou vycházku na přehradu, po který se v pracovní době pracujících občanů neprochází téměř nikdo a pak jsme společnámi silami usnuli:o))). Odpoledne jsme se nechali vyvézt na zastávku 19 - střelnice a hodinu a půl dlouhým výletem jsme se vrátili domů. Potkali jsme paní s černým hovavartem, která vyloženě používala povely z nějakýho cvičáku, ale na moje vrčení na Artýska se tvářila zmateně, takže ze Smečky asi nebyla:o). Nicméně předvedly jsme průchod, jaký by měl být pokaždé. Každá svého psa chyceného a já volám: "Nevadí, že fenka zůstane na volno?" a ona na to, že ne, že má kluka a Bubíš na ňamičku psa ukázkově minula a vůbec se nechtěla družit (taky to bylo tím, že byl fakt velikej a fakt černej:o)a Artýsek po důrazném ne (a zavrčení:o), dělal, že tam žádnej pes není. Paní nás minula malinko mimo cestu a říkala psíkovi :"Tady jsem, koukej na mě, pozornost, pozornost!":o))) Po průchodu jsme se na sebe otočily a vděčně se usmály. Paní vypadala, že si taky už nějakou tu rvačku se psem "co nic nedělá" užila. Myslím si, že je jedno, jak psa povelujete. Důležitý je nebejt na psa hrubej a dělat to pořád stejně a jaký slova nebo jakou techniku k tomu používáte je buřt... Taky jsme potkali velkou dogu Agátu, na kterou Bubíš srabácky ječela už z dálky, ale přivolala jsem si jí hned na první pokus a dogu jsme taky minuli bez ztráty květinky. Paní se smála a říkala, že jsou na histerky zvyklý a že to nevadí. Asi neví, že Bubíš umí zavyle žužlat achilovky i inším kalibrům:o))). Agáta na nás koukala přátelsky a Artýsek pokníkával. Bubu spokojená, že přežila, běžela dál:o). Taky jsme potkali labradorku v růžovým postroji, kterou velmi často venčí takovej mrňavej dospělej kluk. Ta si čuchnout přišla, ale je to fenka, co nic nedělá...:o). Za plotem u ZOO stála víla. Krásná zvědavá a přitom důstojná trikolorní krátkosrstá kolie. Nikde nebyl nikdo, abych se zeptala, co je zač to stvoření, ale byla nádherná... Jednou si kraťandu pořídím. Jednou bude tak za 10, možná 15let, ale já jí chci. Lépe, já ho chci:o))). Abych nezapomněla, koho doma mám, vyjeli jsme na baseta a o pár metrů dál na takovýho krásnýho směsáčka. U průmky jsme potkali černobílou foxličku na volno ve svetříku. Páníček se ptal, jestli jeden z mých psů náhodou není Uragán...:o))).

Vycházku jsme začínali s Bubíškem na volno a s Artýskem na kšírách na flexině a přes různé obměny došli domů na obojcích a u nohy. Někdy si připadám jako blázen, ale s těma hafíkama drženýma na vodítku si chci co nejvíc usnadnit situaci a to vede k převlíkání:o). V lese mají psíci volno = Artýsek na flexině v kšírách (už pozná, kdy mu dojde rezerva a před škubnutím dobržďuje a leckdy půl vycházky flexinu ani nevymotá celou nadoraz) a Bubu na volno, ale taky v kšírách. Na místech, kde se potkáváme s hodně psy, chytám oba psíky na canisšňůru, ale nechávám je ve kšírech. Většinou to bývá, když se blížíme k civilizaci, takže flexinu schovávám a psíci mají stále volno, jenom omezené délkou šňůry. No a jakmile dojdeme do města, je potřeba je oba velmi přesně ovládat, abychom minuli lidi a psi, abychom inteligentně nastoupili do tramvaje... V ten okamžik psi dostávájí obojky a většinou tlapkají u nohy. Po hodině v lese vyšlapujou přepychově a tak to vypadá, že mám vychovaný psy:o))). Bubíše teď přes zimu oblíkám do jejího oblečku. Připadá mi, že snadno promrzne a teď zrovna bych řekla, že je trochu nastydlá. Tank Artýsek oproti tomu celou dobu chladí a táhne celou mojí maličkost, co mu síly stačí, takže je zahřátej víc než dost:o). Oblečkem pohrdá. 

STŘEDA - třetí den prázdnin 

Obrazek

Bolí mě z lyžování nohy jako hrom, tak jsem si vymyslela trasu do Jablonce a tramvají zpátky. Trápili jsme se do kopce na naprosto neprošlapané cestě a jestli mě dneska bolejí nohy, zítra pravděpodobně bolestí upadnou. Bubíšek se pohybuje navolno bez sebemenších potíží a Artýsek mi pomáhal do kopce na canisšňůře. Je to fakt malej tank. Nic ho nezastaví a dře a dře. Hlavně dopředu, aby mu nedejbůh něco neuteklo.

Domů jsme došli celkem ucaprtaní, psíci lehli a další vycházku jenom mírně vyžadovali až kolem devátý večer. 

ČTVRTEK - čtvrtý den prázdnin

Lyže byly v plánu. Byly. Ranní neviditelnost Ještědu nás ovšem přesvědčila, že lepší bude ještě chvíli poležet. Artýsek vstával v půl jedenáctý a Bubíšek se mnou v deset. Dost bylo flákání, řekla jsem si a jala se smejčit kuchyň. Byla ve velmi zapraseným stavu a skončila jsem před chvílí (je sedm večer). Ovšem nutno přiznat, že jsem si pauzírovala:o))). Jdu vytvářet plán. Marušce plány fungují, já jsem spíš jako Vojta. Bořič plánů:o))). Ovšem měla bych projevit víc zodpovědnosti a přestat být nespolehlivá:o). A to je už únor a novej rok hluboko zapadlej v minulosti...:o). 

PÁTEK - poslední den prázdnin

Zase vstávání v deset, snídaně a pak vejletík pod Kančí vrch. Mnoho prošlapané cesty jsem nečekala, ale že na nás bude čekat jenom jedna sada tak předvčerejších lidských stop mi přišlo opravdu poněkud překvapivé. Chvíli jsme před vstupem do neprošlápnutý louky váhali, ale přece jsme nejeli tak daleko nadarmo, ne? 

Obrazek

Po louce běhal Artýsek navolno. Do nafoukanýho sněhu chvíli zapadal a chvíli ne a vyrovnával to jen tak tak. Bubíš nevyrovnávala a regulérně padala na držku:o). Když jsme se přiblížili k lesu, moje víra v Artušovu ovladatelnost se vrátila do auta a psík byl lapen na flexinu. Ovšem nutno podotknout, že ani jednou za cestu nevytvořil nic, co by mohlo být zárodkem případného útěku... 

Obrazek

Bubíš nikam neodchází a maximálně se tři metry od cesty rochní ve sněhu. Zakroužili jsme moc příjemně a doufám, že to čtyřnohý trotlíky aspoň trochu utahalo. Po cestě domů jsme se stavili na Bříze na oběd. Parádní zakončení túry:o). 

Obrazek

Z Artýska se stal pan starosta, co má rád svůj klid a když není co na práci, tak si zaleze, leží a klimbá. Bubíš je gejzír energie. Lítá po bytě a prudí nebohého Artýska a je nevypnutelná. 

Večer jsem si vzala Bubíška samotnou a vydaly jsme se na přehradu. Dokud svítily lampy, byla Bubu celkem v pohodě. Drží se sice mnohem blíž, ale kouká, kde co lítá. V okamžiku, kdy jsme zalezly na cestu bez osvětlení, se mi Bubíš zařadila půl metru za paty, každejch pár metrů se ohlížela a pobufávala na jakýkoliv potenciálně nebezpečný předmět - odpadkový koš, pytel s bůhví čím, hromadu větví. Stala se z ní hromádka nervů vystrašená úplně vším. Jakmile jsme potkali naše kluky, ihned se dala dohromady, zvedla ocásek a vydala se samostatně dopředu. Je to Artýskem. Bez něj je to vystrašenej tvoreček. Budu muset naordinovat samostatný venčení častěji. Nejlépe každej den, snad se nám náš ťutín dá dohromady.

Od zítra už máme jenom klasickej víkend a pak zase práce. Třikrát hurá...

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA