Jdi na obsah Jdi na menu
 


Návštěva z Paříže

28. 7. 2011

p1120256.jpgp1120261.jpgDva výlety by se zdály jako pohodička, ale program mezi nimi nebývá příliš volný. Není volný vůbec:o)))! Jenomže jsme rádi, že tu Jaňucha byla a doufám, že brzo přijede zase:o)!

V úterý jsme se nakonec vydali do Sedmihorek. Návrat se jevil jistěji a večer jsme chtěli stihnout bowling s Maru, Vojtou a Májjou.

Vybrala jsem osvědčenou trasu na Vajdštejn. Asi tři hodinky příjemný chůze bez bloudění. Bubíšek navolno, Artýsek na flexině. Martina Klimešová sice tvrdí, že pes, který je furt na vodítku se nebaví, ale myslím, že Tydýt to tak nevidí:o). Asi by větší bžunda byla honit fiktivní srnky, ale to zase není můj šálek kávy:o). Potkávali jsme docela dost lidí a taky psů - všechny na vodítkách, takže nevznikl ani trochu žádnej problém. Přímo na Valdštejně jsme trochu zmokly, ale jelikož jsme se zrovna cpaly (já langošem a Jaňucha klobásou) bylo nám to vcelku putna.

Ve středu nás čekal výlet s velkým V. Na Smrk. Plán byl dojet vlakem do Nového Města pod Smrkem, tam odtud po modré na Smrk. Ze Smrku na Smědavu a tam na nás bude čekat Míra a vezme nás domů.

p1120276.jpgp1120289.jpgKromě cesty vlakem, kterou jako obvykle překazily České dráhy se plán povedlo naplnit. Po cestě do Frýdlantu jsme museli v Raspenavě na autobus a ve Frýdlantě znova na vlak. Bubíšek vůbec nechápala, proč když už jsme vystoupený musíme znova někam nastupovat. Zatímco Artýsek se v druhém vlaku rozhodl, že se na to z vysoka může vy*rat, lehnul pod sedačku a usnul. Nové město bylo - jak to nejlépe nazvat - překvapující. Všude hormady romských spoluobčanů a náměstí, na kterém se zastavil čas v roce 1971 (nebo tak nějak:o). Po ulici pobíhali samosevenčící psi, který chtěl Artýsek zabít, přebíhaly kočky a dokonce jel úplně živej trabant!

Potraviny jsem musela vyfotit. Nevídáno!

Naprosto neschopná se soustředit na mapu jsem sešla z cesty a vydala se po turistický značce na opačnou stranu. Naštěstí jsme to za chvíli objevily a radostně jsme si mohly dát průchod městem ještě jednou dokola!

Nakonec jsme to panoptikum opustili a vydali se snad už jenom do kopce na Smrk. Šlo se hezky. p1120575.jpgI když si matně vzpomínám na okamžiky, kdy se mi chtělo vyplivnout plíce a zůstat ležet. Nakonec jsme nahoru došli o něco málo rychleji než je tamní cedulový odhad. Smrk je srandovní. Není poznat, že jste nahoře. Je to taková placka, ale je tam rozhledna, na kterou se Jaňucha těšila už kilometry před dosažením vrcholu (Ženy v pokušení). Rozhledna je celá železná a průhledná a mojhi hrdinní foxteriéři vylezli až nahoru a báli se jenom trošku:o). Teda Bubíš byla trochu nervní z cesty dolů, ale  ke všemu odhodlaný Artýsek by tam mohl klidně i bydlet. Mně tam úplně hezky nebylo, protože třicet metrů nad zemí stojíce na železných šprošlinkách 1mm tlustých pod sebou vidíte trávu.

Artýs by nakonec zvládl i slézt, ale trvalo by to dlouho. Tlapky se mu propadaly těma nicama. Bubíšek musela být nesena. Šprušlím evidentně nevěřila a trochu se roztřásla, ale nebyla histerická. Je to pašák!

Cesta dolů byla ze začátku náročná, ale pak se to urovnalo a fakt krásně příjemně jsme dorazili na Smědavu, kde nám už nechtěli dát najíst, tak jsme museli dojet až na Břízu.

Večer jsem usnula jako noha a netuším, kdy šla spát Jaňucha!

p1120302.jpgArtýsek spí furt a Bubíš mu zdatně sekunduje.

Ať žijou výlety s Jaňuchou!

Všechny ostatní fotky zde. Jsou přeházený, protože je tam nakombinováno i moje snažení z mýho foťáku.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA