Jdi na obsah Jdi na menu
 


Potrugalsko 2010

Nechali jsme psíky napospas osudu v Jirkově a vyrazili v dál. Musím přiznat, že se mi neodjíždělo snadno...

Měla jsem trochu srach o Bubíška, aby netrpěla příliš:o))). To bylo samozřejmě úplně mimo a malý psík se adaptoval na nový paníčky úplně v klidu. I přes poněkud šílené chování je to stále samostatnost sama zvaná foxteriér. Několik dní chodily zprávy uklidňující jako že psíci papají a kakají atd. Pak jednou večer přišla nadšená zpráva o tom, jak Artýsek roztrhal kočku s vysvětlením - nachcala mu na pelíšek a za to musela zaplatit. Já tak nadšená nebyla, ale když jim to v Jirkově nevadilo... Druhý večer jsem zase v klidu a míru seděla na terase a přišla další radostná zpráva o tom, jak si Artýsek poradil se slepicí - zakousnul jí. Jirkovská babička jí pak musela useknout hlavu a druhej den měli slepičí polívku. Radost nad radost.

Třetí den jsem už poněkud nervózně čekala na každodenní zprávy a přišly: Bubíš prokousla Artýskovi ucho, krve jak z vola... Jupí, už žádná vražda!

Všichni ovšem Artýska stále milujou i přes tahání na vodítku, řvaní za plotem na vlčáky a jiný radosti spojené s životem s ním. Bubíška kupodivu milujou taky, i když jí považujou za "malou srajdu":o))). Ono se totiž s těma hovadama nic jinýho dělat nedá - musíte je milovat:o))).

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA