Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prasklo nám vodítko...

25. 3. 2010

Vytáhli jsme páníčka na naší nově objevenou vycházku kolem Filipova. Poprvé jsem se tam vydala minulý týden a tu naší ferďákovou obvyklou natáhla jednou tolik. Hrozně se mi tam totiž líbilo, ve sněhu bylo mraky stop různých zviřátek a dokonce i já stopař břídil jsem odhalila stopy srnek, vysoký a divokých prasat, taky jsem našla něco, co by mohla klidně být liška (řada malých stop v jedný lajně) a myslím, že velký čtyřprstý stopy mohly být od jezevce, ale nejvíc mě potěšili čtyři malinkatý tlapičky se čtyřmi prstíky -  asi veverčí:o). No, tentokrát už sníh nebyl, ale čas od času v měkké cestě bylo poznat pár stop hlavně od různě velkých kopejtek. Artýsek se tentokrát nezmrcnul a Bubíš nezakufrovala a bez problémů jsme došli k prvním obydlí. Tam se idilka poněkud obrátila, protože Artýs se vydal řvát na psa za plotem a při jeho hyperstartu se přervalo vodítko. Náhradní s sebou nenosím a na Bubíše jsem ho taky nezodpovědně nevzala, takže jsem měla najednou dva foxlíky na volno... Artýsek vypadal po klepci po řvaní na psa vyklidněně. Po cestě jsme ovšem potkali baseta, kterej byl naprosto neodehnatelnej, ale o to větší to byl ťunťa. Majitele měl, ale paní se pro něj nechtěla vracet a tak až když se baset s Mírou honil po louce, dostala paní tu geniální myšlenku, že si pro něj dojde. Mezi záchvaty smíchu, který mě popadaly při sledování divadýlka Míra versus baset, jsem paní sdělila, že tohle je od ní fakt výbornej vtip. Byla chudinka tak otřesená, že ještě dlouho po našem vzdálení nás sledovala v předklonu držíce psa za cosi, neboť obojek neměl:o). 

Obrazek 

Podotýkám, že Artýsek se dal držet pouze za asi půlmetrový zbytek vodítka cvaknutého na kšírech a příliš ovladatelný nebyl:o). Po zbavení se baseta jsme pokračovali dál po cestě, co vede podél lesa a Artýs natahoval krk a nos, takže jsme byli nuceni zvolit průchod po louce, kde si oba psíci užili myšaření a krtčení a sosáky měli jako prasata!

K autu už jsme došli úplně v pohodě. Artýs si užil vyběhání na volno tak, jako už dlouho ne (dlouho = dva roky:o). Vůbec netuším, co bych dělala, kdyby se to stalo, když bych tam byla sama. Asi by mě popadla stíha a volala bych, ať mi někdo doveze vodítko, jinak že se nehnu z místa:o))).

Ponaučení z toho plyne, že je potřeba s sebou nosit náhradní vodítko třeba i nevalné kvality a věřit si, protože i přes Artýskovo 13kg, co neurvu hlavou, neurvu a věřte mi, že vést zmrclého psa je pakárna.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA