Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sedmihorky s 9. B

10. 6. 2010

V náplni práce mám výletování s nezbednými žáčky. Tihle jsou se mnou posledních pár dní, tak jsme se vydali na dvě noci do kempu Sedmihorky. Ubytování parádní, polopenze luxus, počasí jako z alabastru, psíci vybavení turisticky a v neposlední řadě skvělá kolegyně Pavla.

 Vlakem s přestupen v Turnově jsme dorazili do kempu něco před polednem. Oproti očekávání jsme se mohli hned i ubytovat a vytáhnout dav na první vejletík. Zvolily jsme Trosky, ke kterým jsme se přiblížili vlakem. Ještě že tak, neboť kopec na Trosky je ve 30ti stupních poněkud zásadní. Nelzeuf, oni jsou tu riskovat jakýkoliv problém, proto oba psíci v postrojích a na canissšňůrách strávili většinu času. Přesto mi hned prvních pár metrů přetékalo srdce něhou k nebohému Bubíškovi, že trpí v těch kšírech na vodítku. Byla tudíž vypuštěna a dalších pár minut jsem trávila lovením nebohého Bubíše a tahání jí slepice z krku:o))). Od té doby srdce nepřetékalo:o))). Takže trénink na dogtrekking jako Brno. Na Trosky můžou i psi až nahoru, ovšem ne každý zvládne ty schody. Ne kvůli jejich počtu, ale kvůli tomu, jak vypadají. Jsou dřevěné a je skrz ně vidět a jsou dost vysoko - spíš takovej tlustší žebřík. Psi stresaři to nedají. Foxlové levou zadní, taková blbina je nazastaví:o). Zpátky z kopečka to utíkalo o poznání rychleji. Pavla po chvilce stresu pochopila, že moji psi se můžou rochnit v bahně, protože jsou samočistící a jejich bahnění se pak už jenom smála. Vody bylo všude po cestě dost, parádní výlet. Do kempu jsme se zase dovlakovali. Stále se hrdě plácám přes rameno, že oba moji psi (i když k lidem totálně nekonfliktní), umějí nosit košík a vydrží s ním ve vlaku a autobusu úplně bez problémů! Zařadila bych to základních dovedností, který by každej pes (na velikosti nezáleží) měl umět.

V kempu nás čekala večeře a minigolf a rybník ke koupání... na Bubíše jsem v náhlem zkratu nevzala flexinu, takže se po kempu pohybovala na volno. Pakárna. Malý pes kriplil jak to šlo - ožírala koše, válela se v mrtvých žábách a myších a schovávala se přede mnou pod chatky. Nakonec byl na volno vypuštěn Artýs a Bubíš byla lapena. To jsem to dopracovala:o). Je potřeba začít trénovat:o).p1090841.jpg

Večer přišla obrovská bouřka a neboť jsem musela vychovávat děti, psíci byli v chatce sami a zase se dmu pýchou (i když na tomhle nemám žádný podíl) - bouřka není stres. Bouchání  a blikání je jim srrrrrdečně jedno.

Večer s deváťákama komentovat nebudu - šli spát VELMI pozdě! (spíš ráno)

Druhý den jsme se vydali na Hrubou Skálu vyzkoušet trochu ádroše. Pouštělo se po laně přes rokli a zpátky po barna mostě. Fakt huuustý:o). Odtud přes cintorín horolezců a parádní vyhlídky na hrad Valdštějn a hurá zpátky. Takhle to vypadá jako trivka, ale byli jsme od půl osmý do třech na cestě a ušli pěkných 15km. Po návratu jsme dohodly jsme střílení z luků, což oslovilo především kluky a mě. Netrefila bych ani panelák, ale připadal jsem si hrozně princeznovsky:o).

První opuštění v chatce Bubíšek trochu okníkala, ale když poznala, že se pro ně vracím, další zavíračky byly v naprostém klidu. Artýsek se choval jako vzorný pes - to nezmění ani několik uřvaných plotů. Co chcete ve vesnici?

Závěrečný večerní bowling (pro někoho první v životě) byl taky moc fajn a tentokrát večer netrval do rána,ale jenom do brzkého rána!

Poslední den těsně před odejzdem ovšem dostalo Artýskovo ego ohromnou ránu. Pod stolem ležela kočka, kterou pak snad trefil šlak nebo co a šla se regulérně rvát, což Artuš odnesl šrámem na noze, který se se svou hloubkou jeví jako banalita proti tomu, že ta kočka by pravděpodobně vyhrála! Hlídala totiž někde nějaký koťata... K vlaku došel velký pes velmi sklesle.

p1090861.jpgTeď to tady kolem mě spí, protože psíci opravdu nachodili svý. Jsem ráda, že můžou být se mnou i na takových akcích. Myslím, že je to fajn pro všechny zúčastněné. Psi jsou celý den venku, já jsem s nima a děti vidí, že pes není jenom chlupatina, se kterou je děsná otrava obejít panelák, ale veselej živej tvor, se kterým se dá dělat skoro všechno a ještě navíc je to docela zábava. Na druhou stranu, vzít si k dětem dva psy není úplně sranda a je potřeba mít psíky ovladatelné. Jsem spokojená, že to dáváme takhle s přehledem a psíci nijak neomezují mé pedagogické působení:o))). 

Fotky dodám po zpracování:o).

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA