Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sobota

5. 2. 2011

05022011-003-.jpgPavlína jela svojí bandu vystavovat na konec světa a já jsem ráda pomohla s venčením. Pavlínina smečka je roztodivná a opravdu nelze vzít moje a její psy všechny dohromady, takže jsem vytvořila bojový plán SKUPINY a vydala se do Stráže. Dopoledne jsem s sebou vzala trpaslíka, protože první vyvenčený měl být Bárt. Taky byl:o))). V půlce vycházky jsem se přistihla, jak mám pusu od ucha k uchu a je mi blaze. Bubíšek kolem poletovala a chvílema zkoušela nesměla Bárta vyprovokovat k nějaký hře. Bylo to opravdu velmi nesmělý, protože jakmile to vypadalo, že by se Bartenka chytl, Bubu hned dělala, jak že ona tam rozhodně není a ani nikdy nebude. Bart rochnil myši a krtky a obrovskýma zubama si jemňounce bral ňamičky (narozdíl od Bubu; myslím, že mi sleze nehet:o). Než jsme se na louku dostali, bylo potřeba trochu organizované chůze, kterou jsem ovšem vzdala po pár metrech. Moje osmikilová Bubu mě vláčela intenzivněji než Bart! Po loukách se Bartenka pohyboval na stopovačce. Kupodivu jsme potkali úplně všechny psy na vodítkách a to jeden byl bišonek, další malej pudlík a až ten poslední by byl hrozba - labrador s typickým labradosrky zavilým výrazem, kterej fakt nenávidím. Bart se o pejsky zajímal a na bišonka si vrknul. Pán skoro umřel. S labradorem na sebe koukali dost nepříjemně, ale Bart není nijak natvrdlej a dal si obstojně říct. Celou cestu tlapkal spokojeně a vůbec nebylo cejtit žádný jeho zdravotní omezení. Je to krásnej pes!

Odpoledne jsem vzala Artýska a vydali jsme se pro Eldu. S těžkým srdcem jsem nechala doma Bařenku, ale je už hluchá jako poleno a dva psi mi prostě stačí. Obkroužili jsme stejný okruh jako dopoledne s Bartem a Bubu, ale už to nebyla taková sranda. Elda neumí chodit na flexině. Vím to, a abych ji celou dobu nerdousila na obojku, nacpala jsem jí do Artýskovo kšírů. Zkroutila se jako paragraf a celou cestu se mnou nemluvila. Na druhou stranu, nemluvila by stejně. A tím nemyslím, že neposlouchá. Na povel laskavě dorazí, stejně tak laskavě si vezme ňamku a otráveně odchází. Bartenka po mě vždycky loupne okem nebo dá nějak najevo, že o mě ví. Kdybych vzplála jasným plamenem s Eldou by to ani nehlo... Artýsek byl taky takovej zaraženej. Prostě jsme si vzali ven chladnou lady. Zpátky jsme se vraceli už za tmy a akorát jsem stihla vypouštění balónů štěstí. Vypadalo to takhle z dálky hezky. Po cestě potkáno nula psů, jedno káně a v dálce kočka.

Zítra si dojdu dopoledne pro Indulku a pak už to Pavlíně předám.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA