Jdi na obsah Jdi na menu
 


Víkend v Mostě

6. 6. 2010

Do Mostu jsme dorazili s heslem: CO TĚ NEZABIJE, TO TĚ POSÍLÍ. V plánu byli jednak dvojzkoušky a jedak návštěva zdejšího cvičáku ZKO Rastava. Mezitím neustálé kontakty s Wolfíčkem, návštěva babičky a dědy, Bártlův řvoucí labrador záplotový, cestičky na taťkovo japonské zahradě, ze kterých se nesmí sejít... Prostě masakr:o).

O akcích se dočtete jinde, teď něco o té omáčce mezi.

Artýsek Wolfíčka naprosto a totálně ignoruje. Být Wolfíkem, byla bych už dávno uražená. Na druhou stranu zaplať pánbů za to. Kluci se potávají čumák na čumák každou chvíli, žerou dva metry od sebe a když náhodou je potřeba začít něco opravdu řešit, Artýs zvedne pysk a zavrčí, Wolfík kontruje obdobně ovšem tou dobou už je na odchodu, takže si vlastně vrčí pod fousy... Docela hezká psí domluva, u Artýska téměř zázračná!

Venčení v Mostě probíhá buďto na Matyldě nebo na výsypkách. Jelikož Matylda je dokonalá na letní vyžití všeho druhu, bylo tam strašlivě lidu, tudíž tu jsme jako venčení zavrhli okamžitě. Výsypky s klimatem polopouště jsou opuštěné a Artýsek se tam pohybuje výhradně navolno. Když člověk popojde trochu dál, potká i několik rybníčků, kde se psík může zchladit a nalemtat. Tentokrát bylo koupání zpestřené o lovení žab, který spustili strašlivej randál, když Artýs strčil nos do rákosí na břehu:o). Kačenky se pro jistotu držely ve středu vodní plochy:o))). Na výsypkách jsme byli nakonec dvakrát a pokaždé úplně v klidu a v pohodě.

Večerní vycházka je ulicí tam a jinou zpět, ale jelikož procházíte mezi domky, téměř za každým plotem je pes. Někteří nás ignurují, jiní ne a my ignorujeme je, ale pár je naprosto unikátně hecovacích. Jednak je to labrador, kterej už několikrát téměř vyvrátil branku a na svý pažbě má zářev v podobě šrámu na Wolfíkově čumáku. Toho Artýs nenávidí a už při pouhé změně chůze tím směre se naježí a táhne. Hned za labíkem šíleným bydlí dvě chlupatý koule, který běhají a řvou po celé délce rohového pozemku. Ty štvou i mě:o))). A pak přichází zlatý hřeb - berňák. Ona je to teda bernská salašnice, strašlivě milá hodná a klidná, ale jakmile jsme za plotem spouští se peklo:o))).

No a nakonec tatínkova japonská chlouba, která není na žití ale pouze nakoukání, což je těžké vysvětlit mně, natož potom foxteriérovi! Rybníček, ve kterém se nesmí koupat a dokonce z něj ani pít, aby se nezničily břehy. Stromy, na který se nesmí čůrat. Skalky, po kterých se nesmí chodit. Hlína, do který se nesmí hrabat a všude mezitím rozpálená dlažba, na který se nedá ležet... Foxteriérovo peklo:o))).

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA